Fosfátování se používá pro ocelové, zinkové, ale i hliníkové povrchy. Při fosfátování se využívá schopnosti některých kovů (Fe, Zn, Mn) vytvářet primární, sekundární nebo terciární fosforečnany těchto kovů ve dvojmocné formě. Trojmocný existuje pouze fosforečnan železitý, který je ze všech nejméně rozpustný. Fosfatizace probíhá působením kyseliny fosforečné na kov, kdy vznikají nerozpustné fosforečnany chemicky vázané do krystalické mřížky kovu. Chemické složení fosfatizačních lázní se liší podle kovu, který se má takto upravovat. Pro úspěšné fosfátování je nutné dodržovat předepsanou teplotu v rozmezí +/- (5 -8) °C a koncentraci roztoku. Proces fosfátování oceli, ať železitého nebo zinečnatého by sám osobě probíhal při teplotě 90°C asi 20-30 minut, proto se urychluje různými oxidačními činidly (dusičnany, chlorečnany) v jejichž důsledku se při teplotě 30-70°C může zkrátit potřebná doba při ponoru na 5-10 minut, při postřiku na 1-3 minuty. Množství vyloučeného fosfátu se pohybuje v rozmezí 0,5-8,0 gramů fosfátu na m², tedy cca 0,25-4,0 (mikro)m. Vyšší vrstvy můžou být křehké a způsobit tak horší přilnavost barvy u mechanicky namáhaných výrobků.